Hidžáb: Volba nebo Útlak?

Kdybyste se zeptali jakékoliv praktikující muslimské ženy ve Velké Británii, na jaké téma ji nejčastěji ptají cizí lidé, jsem přesvědčena, že odpoví: “můj hidžáb” nebo “můj závoj”. [1]

Otázky, které jsou takovým ženám, včetně mě, opakovaně kladeny, znějí:

“Protoč si zakrýváte hlavu?”

“Nutila vás k tomu rodina?”

“Není vám horko?”

Osobně mám pocit, že neustálé vyvracení a ujišťování známých může být únavné, když se snažíme přesvědčit ostatní, že to, co nosíme, je něco, co si dobrovolně a s radostí volíme. Pokud nám naše vlastní volba oděvu nedělá problém, proč by měl dělat problém ostatním? Závoj či hidžáb není problémem pro většinu muslimských žen, i když ostatní trvají na tom, že je.

Celá kontroverze kolem toho, jak a proč se toto islámské učení praktikuje, se točí kolem pouhé hrstky veršů z více než 6 000 veršů Svatého Koránu. Praxe závoje je jen jednou z více než 700 příkazů [2] ve Svatém Koránu, které se muslimské ženy snaží dodržovat. Pro mnohé z nás je proto závoj jen jedním z mnoha aspektů koherentní víry, která strukturuje náš každodenní život od povinných každodenních modliteb přes skutečnosti charity až po dodržování půstů. Ve 24. kapitolách Svatého Koránu je muslimským ženám řečeno, aby zdržovaly své pohledy, stejně jako mužům, při kontaktu s opačným pohlavím mimo bezprostřední rodinu. Ženy jsou také vedeny k tomu, aby veřejně neukazovaly své krásy a” aby přikrývaly závojem svůj dekolt…” [3] V Kapitole 33, verši 60 jsou věřící ženy vyzývány, aby spouštěly své ” vrchní oděvy” z hlav přes obličeje. Stojí za zmínění, že Svatý Korán neurčuje přesný styl oděvu muslimské ženy, což se liší v rámci celosvětové muslimské populace 1,8 miliardy. Vynalézaví cestovatelé byli svědky černých, splývajících abájí arabských žen, kerudongu z Malajsie, buibui z Východní Afriky a nikábu z Pákistánu. Volba stylu je osobní a může se měnit spolu s věkem, životním stylem a prostředím, ve kterém muslimské ženy žijí. Má sestra a já obě závoj dodržujeme, ale naše cesty k němu byly různé. Já jsem začala toto islámské nařízení dodržovat o něco později v životě, možná proto, že jsem na rozdíl od ní nikdy nežila v zemi s muslimskou většinou.

Islám je často neoprávněně vnímán jako náboženství synonymní s extremismem a nepružností, ačkoli jeho principy vybízejí ke střední cestě. Například, ačkoli je rozvod v islámu vnímán jako nežádoucí, je stále povolen [4] a ačkoli je vepřové maso zakázáno, je stále dovoleno, je-li člověk “hnán nutností”. [5] Svatý Prorok islámu (mír a požehnání Alláha s ním) také učil:

“Usnadňujte ostatním náboženství, neztěžujte ho. Stejně tak představujte náboženství příjemným způsobem…”(Muslim) [6]

Svatý Prorok (mír a požehnání Alláha s ním) také vyjadřoval dvě pozorování, která podle mého názoru vystihují podstatu islámu: “Umírněnost je polovina štěstí” a “Cokoli vám přináší klid mysli a spokojenost srdce, je dobré; cokoli zneklidňuje mysl a trápí srdce, je hříšné.” [7]

Taková učení ilustrují, že v islámu existuje určitá míra flexibility, intuice a osobního úsudku. To znamená, že pokud jde o příkaz nosit závoj a oblékat se skromně, každá muslimská žena má na výběr styl a způsob oděvu, který si zvolí při dodržování tohoto příkazu. Kdyby více nemuslimů tomuto konceptu porozumělo, mohlo by to změnit britské postoje k závoji a vnímání ho jako problematického a nepasujícího do moderní společnosti. Bohužel, průzkum YouGov z roku 2015 ukázal, že 57 % Britů podporovalo zákaz nošení burky ve Velké Británii. [8] To je neuvěřitelně znepokojující statistika pro britskou muslimku, jako jsem já, pro ženu, která si váží jak své víry, tak své země.

Právě takové postoje vedly v posledních letech k medializovaným případům, kdy byly muslimské žákyně posílány domů kvůli hidžábu nebo délce sukně, které porušovaly školní řád, na rozdíl od kouření nebo vzpoury. Je přitom zajímavé, že o možné zaujatosti britského vzdělávacího systému vůči muslimským žákům nepochybují jen muslimové samotní. Jessica Shepherd z The Guardian v roce 2007 poznamenala, že pokyny pro školy ohledně uniforem jsou podle pedagogů “v nejlepším případě nejasné a v nejhorším případě skutečně zvyšují napětí mezi náboženskými skupinami ve třídě.” Rozvedla, že ačkoli byly školy vedeny k “rozumnému vycházení vstříc náboženským požadavkům”, “…potřeby bezpečnosti, ochrany a efektivního vyučování musí být vždy na prvním místě – a ty mohou přednostně řešit individuální žádosti podle zákona o lidských právech.” [9]

Shepherd citovala Dr. Dianne Gereluk, nedávno asociovanou děkanku na University of Calgary a autorku knihy Symbolic Clothing in Schools (Bloomsbury, 2008). Gereluk měla pocit, že vláda vysílala „smíšené zprávy“ o tom, zda by školy měly dětem povolovat náboženské symboly a oděv. Na jedné straně byly školy vedeny k podpoře rozmanitosti, na druhé straně k podpoře “britskosti”. Uzavřela: [10]

“Anglie je neoprávněně zaujatá vůči žákům nosícím muslimské nebo sekulární symboly, například náramky Make Poverty History, a shovívavější k těm, kdo nosí křesťanské a židovské symboly.”

Ve stejném článku profesor Mark Halstead, vedoucí katedry komunitního a mezinárodního vzdělávání na Univerzitě v Huddersfieldu, uvedl:

“Často se nepřímo naznačuje, že dívky a ženy jsou nuceny nosit závoj nebo jiné oděvy zahalující tělo otci, mužskými příbuznými nebo starými muži v mešitě. Můj vlastní výzkum naznačuje, že to z velké části není pravda. Muslimské dívky běžně přijímají autonomní rozhodnutí nosit hidžáb.”

©Shutterstock

Mnoho muslimů by s Halsteadovými pozorováními souhlasilo. Zakladatel Ahmadijského muslimského společenství v Indii 19. století, Hazrat Mirza Ghulám Ahmad (mír s ním), vysvětloval:

“V dnešní době jsou vznášeny námitky proti závoji. Lidé si však neuvědomují, že islámský závoj není vězení. Je to pouze bariéra, která zabraňuje volnému mísení mužů a žen.” [11]

Současný celosvětový vůdce Ahmadijského muslimského společenství, Jeho Svatost Hazrat Mirza Masroor Ahmad (nechť je mu Alláh nápomocen), trvalý ambasador míru, v roce 2010 na Sympoziu míru společenství varovně předpověděl, že eskalující podpora zákazu závoje v Evropě by mohla vytvořit problémy daleko většího významu: [12]

“V posledních několika letech se hidžáb nebo závoj stal v Evropě problémem… Po Francii politici v jiných evropských zemích vydávají z vlastních politických pohnutích prohlášení podporující zákaz, a to se stává prostředkem, který raní city muslimů.

Kdykoli jsem nad tímto přemýšlel, nikdy jsem nechápal, v čem spočívá problém závoje, že se stal takovým ohrožením pro vlády. Je skutečně tak hrůzným zločinem nosit kabát a zakrýt si hlavu a bradu kouskem látky, že by se celý parlament měl sejít, aby přijal zákon proti tomu?…

Měly by být přijaty legislativy i proti křesťanským a židovským ženám, které také nosí náboženský oděv? Pokud budou zákazy uvaleny na muslimy, muslimské země mohou jako reakci uvalit omezení na některé formy západního oděvu. Tato záležitost má potenciál se rozrůstat a ovlivní mír na světě.”

Jeho Svatost (nechť mu Alláh Všemohoucí pomáhá svou mocnou podporou) pokračoval ve stejném projevu, že je naprosto rozumné očekávat, že muslimské ženy odloží jakékoli pokrývky, pokud to vládní orgány vyžadují k ověření totožnosti. Závoj tedy není problémem pro většinu muslimů. Může se však stát problémem pro lidstvo, pokud toto osobní právo (a skutečně Lidské právo z roku 1998) nebude dodržováno.

Zdroje:

[1]Muslimska pokryvka hlavy / Islamska praxe, pri ktere muslimske zeny nosi volne svrchni odevy zahryvajici hlavu a telo v pritomnosti nepribuznych muzu a omezuji spolecenskou interakci s takovymi muzi podle koranickych pokynu.

[2]Noacchova archa, Ruhani Khazain, sv. 19, s. 26-27.

[3]Svaty Koran 24:32.

[4]Svaty Koran 2:228.

[5]Svaty Koran 2:174.

[6]Selected Sayings of the Holy Prophet of Islam, Islam International Publications, 1988, s. 35.

[7]Muhammad Zafrullah Khan, Wisdom of the Holy Prophet, The London Mosque, 1981, s. 57.

[8]https://yougov.com/en-gb/articles/16331-majority-public-backs-burka-ban 

[9]https://www.theguardian.com/education/2007/oct/09/schools.uk4

[10]https://www.theguardian.com/education/2007/oct/09/schools.uk4

[11]Malfuzat, Islam International Publications, 2018, s. 33.

[12]https://www.reviewofreligions.org/2289/7th-annual-peace-symposium/