Rovnost Pohlaví v Islámu

V současné době se hodně diskutuje o rovnosti žen a mužů v islámu. Islám je značně kritizován, pokud jde o rozdílný postoj k oběma pohlavím. Poukazuje se na verše z koránu a hadísy, kde se tón, jakým jsou jednotlivá pohlaví oslovována, liší, a upozorňuje se na to, že v případech, jako je například dědění nebo podávání svědectví, se v praktickém učení dělá mezi pohlavími rozdíl. V tomto článku se budu těmito otázkami zabývat v širším světle a zhodnotím islámská učení týkající se mužů a žen, aniž bych se zabýval konkrétními přikázáními, větami nebo naukami. V zásadě se budu zabývat obecnou otázkou:

Je islám ve svém učení diskriminační vůči ženám nebo mužům?

Jsou to především bývalí muslimové a ateisté, kteří obviňují islám z toho, že diskriminuje ženy, a činí tak v mnoha příspěvcích na internetu, videích na YouTube a v podcastech. Jedná se vlastně o jeden z jejich hlavních argumentů proti islámu.
Od samého počátku by mělo být jasné, že islám se o rovnost žen a mužů zasazuje. Pátý chalífa, Jeho Svatost Mirza Masrúr Ahmad (nechť mu Alláh Všemohoucí pomáhá svou mocnou podporou), na základě učení koránu jednoznačně prohlašuje:

“Tam, kde korán říká “stvořil z ní jejího druha”, značí to, že Alláh Vznešený stvořil muže a ženy stejným způsobem a nelze říci, že by jeden byl nadřazen druhému.”[i]

Proč jsou práva požadována od mužů?

Je skutečně zvláštní, že některé ženy, které o tato práva usilují, žádají muže, aby jim je udělili. Jeho Svatost (nechť mu Alláh Všemohoucí pomáhá svou mocnou podporou) se k tomu jednou vyjádřil takto:

“Další charakteristikou této doby je, že ženy hledají svá práva u mužů, a proto někteří muži také zakládají skupiny, které se snaží prosazovat práva žen. Ahmádské ženy by si však měly položit otázku, kdo jsou muži, aby jim udělovali práva, když jim jejich Stvořitel, Alláh Všemohoucí, sám udělil vše, co potřebují a po čem touží? Měly by pochopit, že Alláh jim dopřál skutečnou rovnost založenou na logice a moudrosti. Způsob, jakým jsou ženy popsány ve Svatém koránu, a způsob, jakým stanovil jejich práva, je totiž zcela jedinečný a nenajdeme jej v žádném jiném náboženském spise.”[ii]

Co je to rovnost?

Abychom této problematice porozuměli, musíme si také ujasnit, co to vlastně znamená být si rovný? Hovoříme o absolutní rovnosti, pokud jde o vztahy mezi pohlavími? Pokud mluvíme o absolutní rovnosti, musí nám být jasné, že mnozí (možná všichni) ateisté, sekularisté a feministky absolutní rovnost pohlaví nenavrhují. Téměř všichni připouštějí, že přinejmenším v některých životních činnostech je třeba s oběma pohlavími zacházet odlišně. Vezměme si například sport. Kdyby byla absolutní rovnost cílem ve sportu, pořádali bychom turnaje, kde by hráli muži a ženy společně nebo proti sobě. Tak tomu však rozhodně není, neboť provádíme kontroly na ověření pohlaví, které mají zajistit, že nedojde k nerovnosti tím, že by muž mohl předstírat, že je žena, která hraje daný sport. V tomto případě je “rovnost” definována jako hra žen proti ženám za rovných podmínek. Kdyby byla rovnost absolutní, takové kontroly by neexistovaly. Jejich existence ukazuje, že se všichni shodujeme na tom, že příroda dala mužům a ženám různé vlohy, schopnosti, silné stránky a osobnosti.
Vezměme si nyní konkrétnější příklad, který se také týká sportu: fyzická síla. V tomto ohledu by nebylo správné tvrdit, že všichni muži jsou silnější než ženy, ale bylo by správné říci, že muži jsou obecně silnější než ženy, vzhledem k tomu, že pojmem “síla” se zde rozumí fyziologická, svalová síla, a nikoli jiné druhy síly, jako je zvládání traumat, překonávání nemocí atd., kde jsou ženy fakticky silnější. Pokud by tedy muži nastoupili do sportovních soutěží proti ženám, měli by nespravedlivou výhodu. Nejde tedy o rovnost pohlaví v absolutním smyslu. Jde spíše o rovnost pohlaví v tom nejlepším smyslu.
To znamená, že je třeba si uvědomit, že každé pohlaví má své silné a slabé stránky, které se mohou, ale nemusí shodovat. V určitých ohledech má jedno pohlaví výhodu nad druhým, zatímco v jiných ohledech má výhodu druhé pohlaví.

Jak říká psychiatr Dr. Neel Burton:

“Biologické výhody a nevýhody jsou mezi pohlavími víceméně rovnoměrně rozloženy.”[iii]

Navzdory těmto rozdílům Alláh ve Svatém koránu prohlašuje:

وَ مَنۡ یَّعۡمَلۡ مِنَ الصّٰلِحٰتِ مِنۡ ذَکَرٍ اَوۡ اُنۡثٰی وَ ہُوَ مُؤۡمِنٌ فَاُولٰٓئِکَ یَدۡخُلُوۡنَ الۡجَنَّۃَ وَ لَا یُظۡلَمُوۡنَ نَقِیۡرًا

“Kdo však koná dobré skutky, ať je to muž nebo žena, a je věřící, ten vejde do nebe a nebude mu ublíženo ani tolik, co malé prohlubni na zadní straně runového kamene” [4:125]

Jinými slovy, co se týče duchovnosti a vztahu k Bohu, panuje mezi pohlavími skutečně absolutní rovnost.
Jeho Svatost (nechť mu Alláh Všemohoucí pomáhá svou mocnou podporou) vysvětluje:

“Ať už kvůli komplexu nadřazenosti nebo komplexu méněcennosti se muži mnohdy považovali za od přírody odlišné od žen a ženy zase za od přírody odlišné od mužů. Svatý korán však toto pojetí kategoricky vyvrací tím, že říká, že muži a ženy jsou téhož druhu. Objasnil, že muži a ženy mají stejné pocity a emoce a stejně jako se každý muž bude zodpovídat před Bohem za své činy, tak se i každá žena bude zodpovídat za své činy před Bohem.”[iv]

Pochopení genderových rolí


To, co mnozí považují za nerovnost mezi ženami a muži v islámu, je ve skutečnosti rovnost v té nejlepší podobě. Vzhledem k tomu, že se ženy rodí se schopností rodit děti a jsou přirozeně lépe vybaveny k péči o potřeby novorozenců, jim islám přisoudil ústřednější roli, pokud jde o výchovu dětí. To však neznamená, že muži v tomto ohledu nemají roli žádnou. Znamená to pouze, že otec má roli podpůrnou, zatímco matka má při péči o malé děti roli a odpovědnost primární.
Naproti tomu islám přisuzuje manželovi/otci úlohu finančně podporovat rodinu a manžel tak nese velkou odpovědnost za to, aby bylo o rodinu dobře postaráno. To je uvedeno v následjícím verši koránu:

وَ لَہُنَّ مِثۡلُ الَّذِیۡ عَلَیۡہِنَّ بِالۡمَعۡرُوۡفِ ۪وَ لِلرِّجَالِ عَلَیۡہِنَّ دَرَجَۃٌ ؕ وَ اللّٰہُ عَزِیۡزٌ حَکِیۡمٌ

Při výkladu tohoto verše čtvrtý chalífa, Jeho Svatost Mirza Tahir Ahmad (ať se nad ním Alláh smiluje), píše:

“A ony (ženy) mají podobná a rovnocenná práva jako (muži); (tj. pro ženy platí naprosto rovnocenná práva jako pro muže, stejně jako muži mají práva vůči ženám. Existuje tedy naprostá rovnost a mezi základními lidskými právy žen a mužů není vůbec žádný rozdíl). Muži však mají oproti nim určitou výhodu. A Alláh je mocný a moudrý” [2:229].[v]

O jakou výhodu se jedná? Totiž z hlediska jejich odpovědnosti coby živitelů rodiny, jak říká korán:

“Muži jsou strážci žen, protože Alláh učinil některé z nich lepšími než jiné a protože oni (muži) utrácejí z majetku svého” [4:35].

Toto učení nedává mužům žádná zvláštní privilegia ani práva, protože jejich povinnosti jsou větší. Jestli lze něco říci, zdá se toto učení spíše přísnější pro muže a usnadňuje a zpohodlňuje život ženám.
Bez ohledu na to islám v žádném případě nestanoví, že by vymezení povinností bylo prostředkem k určování nadřazenosti či podřazenosti mezi pohlavími, jak upřesňuje Jeho Svatost (nechť mu Alláh Všemohoucí pomáhá svou mocnou podporou):

“Mužům i ženám byly svěřeny odlišné role, což by však nemělo být chápáno tak, že ženy nejsou schopny pochopit povinnosti, které jsou svěřeny mužům. Myšlenka rozdílných povinností je zcela normální a odpovídá přírodě. I mezi muži existují rozdíly, díky nimž mají lidé odlišné dovednosti a schopnosti. Někteří muži jsou například vystudovaní lékaři, jiní se stávají techniky, učiteli, vědci nebo vykonávají řadu jiných profesí a zaměstnání. Přesto bez ohledu na to, jak je lékař kvalifikovaný, není nadřazen ostatním profesím ani jiným oborům a naopak.”[vi]

Islám dává skutečnou rovnost


Islám nejenže přinesl učení o rovnosti žen a mužů, ale také se o ni zasazuje ve všech ohledech. Například při niká (islámský sňatečný obřad) je muž povinen dát své ženě spravedlivé věno. Kromě toho, zatímco právo na dědění pro nemuslimky je relativně novým konceptem, islám toto právo vysvětlil již před 1400 lety. Avšak ještě větší rovnost než jakákoli peněžní rovnost je rovnost komoditní, jak uvádí Jeho Svatost (nechť mu Alláh Všemohoucí pomáhá svou mocnou podporou):


V době, kdy bylo dívkám obecně upíráno vzdělání, se islám zasazoval o jejich právo na vzdělání a kategoricky prohlašoval, že každé dívce by mělo být poskytnuto vzdělání a prostředky k tomu, aby se mohla zdokonalit.”


Avšak možná nejkrásnější část islámského učení o rovnosti žen a mužů spočívá v drobnostech; ve složitostech jeho učení. Jeho Svatost (nechť mu Alláh Všemohoucí pomáhá svou mocnou podporou) to rozvádí:


Islám nás vede i v těch nejnepatrnějších záležitostech a směřuje naši pozornost ke skutečné rovnosti ve všech ohledech. Islám například učí, že pokud matka kojí své dítě, je na ní i na jejím manželovi, aby společně rozhodli, kdy je ten správný čas od kojení upustit. Žádné jiné náboženství nevede své stoupence a neosvětluje je takovým způsobem jako islám.”[vii]


Kdo komu slouží?


V návaznosti na zavedení rovnosti žen a mužů Svatý korán ukládá mužům úctyhodnou povinnost, aby se o ženy starali a pečovali o ně v rámci svých možností. Ve Svatém koránu je uvedeno:

وَ عَلَی الۡمَوۡلُوۡدِ لَہٗ رِزۡقُہُنَّ وَ کِسۡوَتُہُنَّ بِالۡمَعۡرُوۡفِ

To znamená, že je povinností manžela zajistit veškeré potřeby své ženy, pokud jde o oblečení, stravu, blahobyt atd. Zaslíbený Mesiáš (mír s ním) upřesňuje, že ačkoli byly muži propůjčeny určité schopnosti, které na něj tuto odpovědnost kladou, učí ho také, aby se ke své ženě choval co nejlaskavěji. Píše:


“Svatý korán nařizuje, že pokud muž dá své ženě horu zlata jako projev své náklonnosti a laskavosti, nemá si ji v případě rozvodu brát zpět. To svědčí o úctě a vážnosti, kterou islám ženě vzdává; muži jsou totiž v určitých ohledech něco jako jejich služebníci. Bylo jim to přikázáno ve Svatém koránu:

وَ عَاشِرُوۡہُنَّ بِالۡمَعۡرُوۡفِ

tj. “obcujte se svými ženami tak, aby každý rozumný člověk viděl, jak laskavý a něžný jste ke své ženě.”[viii]
Na základě tohoto citátu lze snadno odvodit, že Zaslíbený Mesiáš (mír s ním) v podstatě tvrdí, že biologické rozdíly mezi muži a ženami jim dávají určité výhody a nevýhody oproti druhému pohlaví, což se nijak neliší od toho, co již uznávají biologové a psychologové. Nakonec se však tyto výhody a nevýhody vyrovnají a s každým se zachází stejně, v tom nejlepším možném smyslu.
Je zajímavé, že Zaslíbený Mesiáš (mír s ním) poukázal na to, že odpovědnost, kterou islám ukládá manželovi, je tak velká, že z něj dělá něco jako služebníka své ženy. Jakou větší poctu by mohl islám ženám udělit? Které náboženství nebo filozofie ženu tak otevřeně obdivuje? Původní formulace Zaslíbeného Mesiáše (mír s ním) zní:

“اس سے ظاہر ہے کہ اسلام میں عورتوں کی کس قدر عزت کی گئی ہے ایک طور سے تو مردوں کو عورتوں کا نوکر ٹھہرایا گیا ہے”

Jinými slovy, toto učení islámu ukazuje, jak obrovskou úctu a důstojnost islám ženám přiznává. Na jedné straně se muži učí, že mají být něco jako služebníci žen. Pokud lze tedy něco tvrdit, pak to, že toto učení staví do nevýhodné pozice muže, což zdaleka nenaznačuje, že by zde bylo se ženami špatně zacházeno. Islám v podstatě respektuje rozdílné schopnosti a dovednosti mužů a žen a poskytuje jim role, které jsou pro ně nejvhodnější.
Úkolem muže je být živitelem rodiny, zatímco úkolem ženy je zajistit posílení rodinné jednotky a výchovu dětí v co nejlepším prostředí. Toto jsou primární role muže a ženy, což samozřejmě neznamená, že by jejich případné další role měly být zcela zavrženy. Při plnění svých primárních rolí mohou ženy vykonávat profesi, jakou si samy zvolí, pokud si chtějí zajistit osobní příjem. Stejně tak by se muži měli podílet na řádné výchově dětí a co nejlépe pečovat o svou rodinu, jak řekl Svatý Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír):


“Nejlepší z vás je ten, kdo se nejlépe stará o svou rodinu.”

Zdroje:
[i] https://rorenglish.wpengine.com/13446/womens-rights-and-equality/
[ii] https://rorenglish.wpengine.com/13762/the-high-status-of-women-in-islam-2/
[iii] https://www.psychologytoday.com/us/blog/hide-and-seek/201207/the-battle-the-sexes
[iv] https://rorenglish.wpengine.com/13762/the-high-status-of-women-in-islam-2/
[v] Islam’s Response to Contemporary Issues, str. 93-94
[vi] https://rorenglish.wpengine.com/13762/the-high-status-of-women-in-islam-2/
[vii] tamtéž
[viii] tamtéž, str. 315-316

sdílet na: