Šest článků Víry

V Islámu exituje šest základních článků víry. Svatý Korán muslimům přikazuje věřit v tyto zásady, které definují jádro islámské víry. Ačkoli se jedná o velmi obsáhlé koncepce, jsou zde stručně představeny

“Řekni, On je Allah, Jedinečný ” (112:2)

Tento, na první pohled jednoduchý, koncept Jedinosti Boha má hluboké dopady na lidskou psychiku. Toto přesvědčení orientuje mysl a srdce člověka na jedinečný Zdroj všeho dobrodiní a osvobozuje je od všech tužeb a obav, které z Něho nepocházejí.

Islámský koncept Jedinosti Boha také člověku vštěpuje uvědomění si jedinost lidstva. Toto přesvědčení tedy tříští veškeré představy o nerovnosti na rasovém, etnickém či ekonomickém podkladě.

“A andělé říkají: Není mezi námi nikoho, kdo by neměl místo určené.” (37:165)

Svatý Korán objasňuje složitá témata, jako je představa andělů, kteří mohou budit mytické asociace v různých kulturách dnešního světa.

Ačkoli mnozí věří, že andělé nabývají hmotných podob, majíce těla nebo siluety, Korán tuto myšlenku odmítá. Korán vysvětluje, že andělé jsou bytosti duchovní povahy, existující za hranicemi hmotných dimenzí, které můžeme vnímat.

Korán tvrdí, že úkolem těchto bytostí je udržování zákonů celého hmotného a duchovního světa. Zákony fyziky, kterými se řídí kosmická tělesa, nebo biochemické mechanismy ekosystémů, se tedy projevují duchovními bytostmi, které se nazývají andělé. Jsou také zodpovědní za předávání zjevení od Boha lidem.

“Vy, kteří věříte! Věřte v Allaha a v Posla Jeho a v Knihu, kterou zjevil Poslu Svému a v Knihu, kterou zjevil před ní. A kdo nevěří v Allaha a Jeho anděly a Jeho Knihy a Jeho Posly a Poslední den, ten věru zbloudil daleko.”(4:137)

Korán tvrdí, že jednotlivá zjevení, která Bůh v minulosti dal lidstvu, na sebe navzájem navazují. Od muslimů se tedy vyžaduje, aby věřili ve zjevení, která byla v minulosti udělena prorokům, jako jsou Abraham, Mojžíš a Ježíš.

V islámu je zásadní věřit, že Bůh je Poskytovatel všech potřeb lidstva. Vždy se tedy v průběhu dějin staral o duchovní potřeby lidstva tím, že prorokům zjevoval náboženské učení.

“A není národa, k němuž by nebyl Varovatel vyslán.” (35:25)

Korán učí, že v průběhu historie vždy existovali určití jedinci, kteří měli čistý charakter a žili s dokonalou morálkou. Bůh jim přidělil roli proroctví a naplnil jejich přirozenost zvláštním světlem, které přitahovalo srdce lidí kolem nich. Následováním učení těchto proroků lidé našli skutečnou blízkost k Bohu.

Islám tedy uznává muže, jako jsou Abraham, Mojžíš, Ježíš, Krišna, Buddha, Zoroaster, Konfucius a Sokrates, všechny, jako pravé proroky Boží. Toto nádherné učení je pro islám typické a je nezbytné pro nastolení skutečné mezináboženské harmonie. Toto přesvědčení podporuje v muslimech respekt ke všem ctěným prorokům a svatým, jejichž zmínky se vyskytují v různých náboženstvích po celém světě.

“Každá duše okusí smrti. A plná odměna vám bude vyplacena jen v Den Zmrtvýchvstání. A kdo bude vzdálen od Ohně a uveden na Nebesa, ten zajisté dosáhl svého cíle. A život na tomto světě je pouze klamným požitkem.” (3:186)

Tato víra podněcuje k zásadě, že lidé jsou zodpovědní za všechno, co dělají. Svatý Korán učí, že smrtí těla život nekončí, protože duše postupuje do další fáze existence. Běžné chápání posmrtného života je často docela elementární, kdy lidé věří že peklo a nebe, jsou prostě fyzická místa.

Korán však poskytuje pohled na skutečnost posmrtného života. Vysvětluje, že nebe a peklo jsou stavy existence. Tyto stavy se v omezené míře projevují také v tomto světě. Dobré a špatné skutky neustále rozvíjejí a formují duši člověka. Konání, které vede k lásce člověka k Bohu a lidstvu, vytváří v duši postupně a nenápadně nebeské světlo.

Nebe v posmrtném životě bude jednoduše úplným projevem tohoto stavu. Korán učí, že pokud člověk v tomto životě získá Boží lásku, tato láska poroste a vzkvete do úplného stavu existence v posmrtném životě, kterému se říká nebe. Naopak, pokud někdo vede špatný život, dostane se v posmrtného životě do dočasného stavu pekla. Tento trest bude pro jejich duši jako polepšovna. Korán však tvrdí, že ani peklo není věčné, a dokonce i takovýmto lidem se dostane Boží milosti.

“A když se pro něco rozhodne, řekne tomu pouze ‚Staniž se!‘ a stane se skutečností.” (40:69)

Poslední článek víry znamená věřit, že Bůh je Nejvyšší Příčinou všech příčin. Všechno v životě se projevuje pouze prostřednictvím Jeho vůle. Svatý Korán pojednává o konceptu osudu komplexním způsobem, nicméně toto téma je příliš složité a rozsáhlé na to, aby se zde dalo shrnout.

A i přesto, že Korán zdůrazňuje, že nejvyšší moc patří pouze Bohu, velmi jasně také definuje sílu svobodné vůle udělené lidem:

 ” A že se člověku dostane jen toho, oč usiloval ” (53:40)

Bohužel se často stává, že někteří věřící falešně přisuzují své nedostatky nebo situaci Bohu a uvádějí výmluvu, že to musel být Jeho plán, aby selhali. Islám to zakazuje a předkládá koncept osudu, který daleko přesahuje takové postoje lhostejnosti a rezignace.

Svatý Korán tedy lidi vede k tomu, aby všechny své schopnosti využívali ke službě Bohu a Jeho stvoření a neustále Ho uznávali jako pravý zdroj veškeré síly.

sdílet na: