Zákonné právo versus morální povinnost:Rozbor protikladných paradigmat svobody projevu

Co islám říká o svobodě projevu? Učí islám, že rouhání by mělo být potrestáno? Těmto zásadním otázkám je věnován tento článek.Ayesha Mahmood Malik je učenkyní Ahmadíjského muslimského společenství. Je to právnička s bakalářským titulem LLB (Hons) z University of London a magisterským titulem LLM z Harvard Law School. Také je redakční korektorkou časopisu The Review of Religions, kde tento článek v roce 2015 původně vyšel. Zde je jeho český překlad.

Článek v angličtině: https://www.reviewofreligions.org/11584/legal-right-versus-moral-duty-deconstructing-the-opposing-paradigms-to-free-speech/

Úvod

Po smrtící střelbě v Paříži dne 7. ledna letošního roku, kdy dva ozbrojení muži hlásící se k jemenské odnoži Al-Káidy zaútočili na francouzský satirický týdeník Charlie Hebdo, a nedávném útoku na rozpravu o svobodě projevu v kavárně v Kodani, při kterém přišel o život jeden člověk, se opět dostaly do popředí otázky svobody projevu ve vztahu k rouhání. Tyto vraždy připomněly násilné reakce v převážně muslimských zemích po celém světě, které rozpoutalo zveřejnění dánských karikatur v nizozemských novinách Jyllands-Posten v roce 2006 a protiislámské video nazvané Nevinnost muslimů, nahrané na YouTube v červenci 2012. Tyto incidenty a radikální reakce na ně vyvolaly, a i nadále vyvolávají, nesmírně obtížné otázky – mimo jiné i tyto: zda a do jaké míry by měl být určitý projev ze zákona cenzurován? Je rouhání podle islámského práva trestáno smrtí? Toleruje islám samozvané mstitelství, které v převážně muslimských zemích po celém světě rozpoutaly urážlivé karikatury Svatého Proroka (mír a požehnání Alláha s ním)?

Následující vysvětlení se pokusí některé tyto otázky popsat na základě analýzy postoje Koránu k tomu, jak by muslimové měli reagovat na rouhání, a prozkoumání stávajících právních rámců, jež chrání svobodu projevu dle mezinárodního práva. Ukážeme si, že i liberální režimy svobody projevu zavedly zákony, které projev za určitých okolností přiměřeně omezují. Při současném zdůraznění složitosti jazyka jako jak pozitivní, tak negativní ideologické síly rozebereme fakt, že svoboda projevu vyžaduje udržování jemné rovnováhy mezi ochranou zákonného práva na projev na straně jedné a morální povinností nešpinit svaté osobnosti na straně druhé.

Jazyk a svoboda projevu

Používání jazyka jako vyjadřovacího nástroje je možné přirovnat k sochaři, který vytváří složitá a nádherná umělecká díla. Pokud sochař své dláto a palici nepoužívá s pečlivou přesností, jeho práce přijde o svou krásu. Stejně je tomu i s jazykem. Řečník může být ve svém básnickém, literárním, politickém nebo právním projevu příkladný, ale pokud jsou jeho slova zvolena nezodpovědně nebo se zlým úmyslem, jeho výroky budou bezcenné a někdy dokonce nepřátelské. Tuto tvárnost jazyka jako nástroje, jímž je možné obhajovat zhoubné ideologie, vystihují úžasná slova Thomase Paina, který říká: „Největší krutovláda je vždy páchána ve jménu nejvznešenějších cílů“. [1]

Jazyk je běžně považován za mocnou sílu, s níž je možné vyjadřovat protichůdné ideologie a která je občas zodpovědná za vznik celosvětových politických nepokojů. Fridrich Nietzsche šel ve svém díle tak daleko, že v roce 1887 napsal:

„Vlády, které usilují o absolutní moc nad skupinami, které ovládají, používají jako hlavní oporu jazyk, protože věří, že změnou terminologie a definic mohou změnit způsob, jakým jednotlivci a skupiny přemýšlí a jednají.“ [2]

Používání odsuzujících slov, například „inyenzi“ (slangový přídomek znamenající šváby), pro popis Tutsiů ve Rwandě nakonec vedlo k rwandské genocidě v roce 1994 [3]. A dnes víme, že projevy nenávisti v pákistánských médiích namířené proti Ahmadíjskému muslimskému společenství vyvolávají davové násilí vůči členům Společenství a jejich cílené zabíjení [4].

I když je tedy svoboda projevu svobodou posvátnou, jelikož zajišťuje nepostradatelný most k myšlenkám člověka a představuje mocný komunikační nástroj, je nutné chápat také limity jazyka. Jsou to právě tyto limity, o jejichž uznání a zohlednění islámský postoj ke svobodě projevu usiluje.

Islám a rouhání

Nehledě na bezbožnost karikatur Svatého Proroka (mír a požehnání Alláha s ním) zveřejněných ve francouzském a nizozemském tisku dělají násilné a nesmyslné reakce některých lidí z muslimského světa z islámských zákazů rouhání paradoxně frašku. V Koránu nenajdeme žádný textový důkaz podporující tvrzení, že trestem za rouhání je smrt, jak tvrdí řada běžných i extrémistických duchovních. Korán ani zdaleka neodsuzuje rouhače k smrti a posměchu, což je běžná praxe dnešních radikálů vyhlašujících fatvy [5], ale v reakci na rouhavá slova nařizuje zdrženlivost a trpělivost, když věřícím přikazuje  „… pokud uslyšíte, jak někdo popírá Znamení Alláhova a posmívá se jim, nesedejte si s nimi, dokud nezačnou mluvit o něčem jiném…“[6]. A toto sdělení opakuje o dvě kapitoly dále: „… až uvidíš ty, kteří Naše Znamená znevažují, odvrať se od nich, dokud nezačnou mluvit o něčem jiném.“ [7] Podstatou sdělení Koránu k otázce rouhání je zdrženlivost, tolerance a spravedlnost i tváří v tvář nespravedlnosti, když Korán říká: „… a ať vás nepřátelství lidí nepodnítí k tomu, abyste jednali jinak než spravedlivě.“ [8] Otázce rouhání se Korán ve skutečnosti věnuje nejen ve vztahu k Bohu, ale také k modlám a imaginárním předmětům uctívání, když přikazuje věřícím – „A nespílejte těm, které vzývají vedle Alláha…“ [9]

Pohrdavá slova byla navíc proti Prorokům používána vždy, jak dokládá mnoho míst v Koránu, například: „Běda Mým služebníkům! Nepřijde k nim ani jeden Posel, aby si z něho žerty netropili.“ [10] Proroka Mohameda (mír a požehnání Alláha s ním), který do polyteistického systému arabské společnosti přinesl monoteistický islám, označovali jeho odpůrci za „šíleného“ [11], „vymýšlejícího si“ [12] a „oběť klamu“ [13]. Urážen byl také Korán, když lidé jeho učení nazývali „jen povídačkami starců“ [14] Svatý Prorok (mír a požehnání Alláha s ním) však navzdory tomuto přívalu slovních ataků zůstal příkladem ve své slušnosti a toleranci vůči těm, kdo se mu posmívali. Například Dr. Khaled Abou El Fadl, profesor práva na University of California School of Law, vypráví, jak jednou Proroka (mír a požehnání Alláha s ním) oslovila skupina věřících, kteří vyjádřili svou hlubokou frustraci nad zdrženlivostí a tolerancí, již Prorok (mír a požehnání Alláha s ním) projevoval vůči svým nepřátelům. Prorok (mír a požehnání Alláha s ním), vyjadřující „obecnou podstatu svého zjevení a poselství“ [15] – odpověděl: „Ale já mám povinnost odpouštět.“ [16] Prorokův (mír a požehnání Alláha s ním) život tedy následoval pokyny Koránu ohledně posměchu, jemuž byli on sám i učení Koránu vystaveni – Korán například uvádí: „… neposlouchej nevěřící a pokrytce a nevšímej si jejich pronásledování a vkládej svou důvěru v Alláha, vždyť Alláh postačí jako Ochránce.“ [17]

Proto jsou násilí a zkáza, které rouhavé karikatury Proroka (mír a požehnání Alláha s ním) po celém světě vyvolaly, zcela v rozporu s vlastním příkladem Proroka (mír a požehnání Alláha s ním) a nařízeními Koránu o rouhání. Nadto Korán uvádí, že pokud má být vedena debata o ožehavých tématech, musí splňovat požadavky na morálku, důstojnost a občanské ctnosti. Bůh říká: „Vyzývej… moudrostí a dobrou radou a veď s nimi spory jen způsobem nejvhodnějším.“ [18]

Skutečnost, že Korán nestanoví za rouhání žádný pozemský trest, jasně ukazuje, že není dána žádná věcná příslušnost k trestání neuctivých vyjádření nebo činů proti Prorokovi (mír a požehnání Alláha s ním) či Bohu. Jednání samozvaných mstitelů, kteří chtějí pomstít rouhavé činy nebo slova proti Prorokovi (mír a požehnání Alláha s ním) či Bohu, je tedy naprosto pomýlené a nemístné. Ze stejného důvodu jsou v naprostém rozporu s učením islámu zákony o rouhání, které přijaly některé většinově muslimské státy, zejména Pákistán, kde trestní zákoník stanoví trest smrti za hanlivé poznámky o Prorokovi (mír a požehnání Alláha s ním).[19] Takové zákony ve svém duchu i liteře zamlžují důstojnost a šlechetnost muže, jehož dobrou pověst a posvátné postavení údajně chrání.

Omezení svobody projevu – paradigma zákonného práva versus morální povinnosti

Ozvěny argumentace, kterou uplatňuje islámské paradigma svobody projevu, se odráží také v legitimních omezeních svobody projevu, jež ukládají různé dokumenty mezinárodního práva, mimo jiné Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (MPOPP) a Evropská úmluva o lidských právech (EÚLP). Jak MPOPP, tak EÚLP obsahují podmiňující ustanovení k článkům zaručujícím svobodu projevu, když uvádí, že toto právo s sebou nese zvláštní „povinnosti a odpovědnost“, a tudíž může podléhat nezbytným omezením. Článek 19 odst. 3 MPOPP stanoví, že:

„Užívání práv uvedených v odstavci 2 tohoto článku s sebou nese zvláštní povinnosti a odpovědnost. Může proto podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou nutná: (a) k respektování práv nebo pověsti jiných; (b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo veřejného zdraví nebo morálky.“ [20]

Podobně článek 10 odst. 2 EÚLP stanoví, že:

„Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti a odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.“ [21]

Oba tyto dokumenty shodně podporují zavedení legitimních omezení svobody projevu za účelem respektování a ochrany práv a pověsti jiných. Je zajímavé, že ačkoli by pod znění těchto dokumentů bylo téměř jistě možné jako hanlivé zahrnout i karikatury Proroka (mír a požehnání Alláha s ním), přesto tato ustanovení nebyla uplatněna k prokázání úcty osobnosti islámského Proroka (mír a požehnání Alláha s ním) a k jeho ochraně. Právě naopak, karikatury ponižujícím způsobem zobrazující Svatého Proroka (mír a požehnání Alláha s ním) byly namísto toho oslavovány jako pouhé využití svobody projevu, které všechny liberální společnosti musí podporovat. Je to ironie, protože na základě uplatnění těchto právních předpisů byly přijaty zákony, které v některých evropských zemí kriminalizují popírání holokaustu.[22]

Základní filosofie, o niž se opírá zavádění určitých přiměřených omezení svobody projevu, je dobře nastíněna ve slovech Josepha Carense, profesora na University of Toronto, který tvrdí, že: „Otázkou je, zda někdy existuje morální povinnost neříct něco, co má člověk právo říct…“ [23] Carens dále vysvětluje, že hlavní debata „se nevede o zákonných limitech projevu, ale o případných morálních omezeních toho, jak lidé svá práva uplatňují.“ [24] Podobný přístup popsal David Novak, profesor náboženských studií a filosofie a autor Židovské společenské smlouvy, který hovoří o „retroaktivní konsekvenciální argumentaci“ [25], tzn. procesu tázání, zda zamýšlený projev dosáhne něčeho pozitivního, a pokud ne, bylo by praktické se jej vyvarovat.

Uvádí se, že H. G. Wells se obrátil na Mahátmu Gándhího s žádostí o okomentování dokumentu s názvem „Práva člověka“, jehož byl Wells spoluautorem. Gándhí, který nesouhlasil s důrazem, jenž dokument kladl na práva, odpověděl následujícími slovy:

„Začněte s listinou povinností člověka a slibuji Vám, že práva budou následovat stejně, jako jaro následuje po zimě.“ [26]

Tento přístup „práva versus povinnosti” je tedy vzorem důrazu, který islám klade na odpovědný výkon svobod. Odraz islámského rámce práv, který upřednostňuje povinnosti z morálních důvodů, je patrný ve slovech Benjamina Franklina, který kdysi řekl: „Jen ctnostní lidé jsou schopni svobody.“ [27]

Obrana proti rouhání – džihád nebo pero

Hazrat Mírza Ghulám Ahmad, který se prohlašoval za Slíbeného Mesiáše (mír s ním) pro poslední dny, v roce 1902 napsal:

„Je v tom poučení […] pro (mulláhy) podporující džihád […]. Pravé náboženství je to, které je díky svým základním vlastnostem a síle a svým přesvědčivým argumentům mocnější než nejostřejší meč, nikoli to, jehož existence se opírá o ocel.“ [28]

Pro ahmadíjského muslima [29], tedy muslima, který přijal tvrzení Hazrata Mírzy Ghuláma Ahmada (mír s ním), je jedinou smysluplnou reakcí na rouhavý obsah proti Bohu nebo Prorokovi (mír a požehnání Alláha s ním) zahájit aktivní kampaň s cílem informovat svět o pravém učení islámu a oslavovat život a charakter Svatého Proroka (mír a požehnání Alláha s ním). Jak jednou prohlásil Hazrat Mírza Ghulám Ahmad, Slíbený Mesiáš (mír s ním):

„Myslete na přípravy, které odpůrci islámu právě teď podnikají. Nesvolávají armády. Vydávají časopisy a knihy. Proto bychom se i my měli chopit pera a odpovědět na jejich útoky pomocí časopisů a knih. Není účelné, aby předepsaný lék [léčba] a nemoc byly v rozporu. Pokud léčba neodpovídá nemoci, výsledek bude nepřínosný a škodlivý.“ [30]

S odkazem na tyto postoje Hazrat Mírza Masroor Ahmad, Khalifatul Masih V (nechť je mu Alláh nápomocen) – Pátý Nástupce Slíbeného Mesiáše (mír s ním) a celosvětová hlava Ahmadíjského muslimského společenství v reakci na dotaz týkající se cíle džihádu, kterou mu během cesty po Asii a Tichomoří v roce 2013 položila skupina indonéských vysokých představitelů, uvedl:

„Pevně věříme v džihád, ale v moderní době je potřeba jiný druh džihádu. Žádná vláda ani organizace v dnešní době na islám ve jménu náboženství fyzicky neútočí. Pokud je dnes islám předmětem útoku, nejedná se o útok mečem, ale prostřednictvím tisku, médií nebo kázání. A proto je dnes potřeba, abychom reagovali právě pomocí těchto prostředků. To je to, co učil Slíbený Mesiáš (mír s ním) – bojovat perem, nikoli mečem.“ [31]

Závěr

Přestože je debata týkající se mezí svobody projevu stejně tak vytrvalá, jako komplikovaná, islám dává ohledně limitů svobody projevu jasné pokyny – vyzývá k ochraně svobody slova, avšak v moralistickém rámci, který ustupuje hodnotám lidské důstojnosti a občanské ctnosti. I při dodržení těchto stanovených limitů jsou stále k dispozici prostředky k zahájení obohacující a smysluplné diskuse a k zapojení se do ní. Urážení svatých osobností jednoduše proto, že existuje zákonné právo tak činit, se podobá téměř dogmatickému dodržování volnosti – a tím ji obrací vzhůru nohama. Volnost a svoboda se tak musí držet určitých morálních standardů bez ohledu na odpovídající zákonná práva; jak kdysi prohlásila Eleanor Rooseveltová:

“ Svoboda klade na každého člověka obrovské požadavky. Se svobodou přichází odpovědnost. Člověk, který není ochoten dospět, nechce nést svou vlastní zátěž, to je hrozivá představa.“[32]

Zdroje   
  1.  Thomas Paine, “Quotes by This Author”, Our Republic,http://www.ourrepubliconline.com/Author/157.
  2. Friedrich Nietzsche (2005), 1887 Genealogy of Morals, in Genocide and Crimes Against Humanity (Ed. Dinah L. Shelton and Gale Cengage).
  3. Seee.g. Ishani Maitra and Mary Kate McGowan, Speech & Harm: Controversies Over Free Speech, (Oxford, UK: Oxford University Press, 2012), 197.See, also, Jolyon Mitchell, “Remembering the Rwandan Genocide: Reconsidering the role of Local and Global Media,” Global Media Journal 6, http://lass.purduecal.edu/cca/gmj/fa07/gmj-fa07-mitchell.htmand Human Rights Watch, “Propaganda and Practice,”last modified August 8th 2014, http://www.hrw.org/reports/1999/rwanda/Geno1-3-10.htm.
  4. Seee.g. “Geo Apologises for Hate Speech Against the Ahmadis in Amir Liaquat’s Show,” Dawn.com, updated December 30th 2014, http://www.dawn.com/news/1154052.
  5. A ruling on a point of Islamic law given by a recognised authority – for more, see, http://www.oxforddictionaries.com/definition/english/fatwa.
  6. Holy Qur’an, Surah Al-Nisa, Verse 141.
  7. Holy Qur’an, Surah Al-An’am, Verse 69
  8.  Holy Qur’an, Surah Al-Ma’idah, Verse 9.
  9. Holy Qur’an, Surah Al-An’am, Verse 109.
  10. Holy Qur’an, Surah Ya Sin, Verse 31. Other examples include Surah Al-Zukhruf, Verse 8 and Surah Al-Mu’minun, Verse 45.
  11. Holy Qur’an, Surah Al-Hur, Verse 7.
  12. Holy Qur’an, Surah Al-Nahl, Verse 102.
  13. Holy Qur’an, Surah Bani Isra’il, Verse 48.
  14. Holy Qur’an, Surah Al-Nahl, Verse 25.
  15. Khaled Abou El Fadl, “The Death Penalty, Mercy and Islam: A Call for Retrospection”, Scholar of the House, http://www.scholarofthehouse.org/depemeandisc.html.
  16. Id.
  17. Holy Qur’an, Surah Al-Ahzab, Verse 49.
  18. Holy Qur’an, Surah Al-Nahl, Verse 126.
  19. “Pakistan Penal Code”, Financial Monitoring Unit, October 6th, 1860, http://www.fmu.gov.pk/docs/laws/Pakistan%20Penal%20Code.pdf.
  20. “International Covenant on Civil and Political Rights”, Office of the High Commissioner for Human Rights, http://www.ohchr.org/en/professionalinterest/pages/ccpr.aspx.
  21. “European Convention on Human Rights”, ECHR, http://www.echr.coe.int/Documents/Convention_ENG.pdf.
  22. . Dan Bilefsky, “EU Adopts Measure Outlawing Holocaust Denial”, The New York Times, April 19, 2007, http://www.nytimes.com/2007/04/19/world/europe/19iht-eu.4.5359640.html?_r=0.
  23. Joseph Carens, An Ethics Forum on Free Speech, Faculty of Arts & Sciences, University of Toronto, 15.
  24. Id.
  25. David Novak, An Ethics Forum on Free Speech, Faculty of Arts & Sciences, University of Toronto, 13.
  26. Keshavan Nair, “Civil Rights and Responsibilities – A Clue From Gandhi”, Collaboration, http://www.collaboration.me.uk/Rights___Responsibilities.html.
  27. Benjamin Franklin, “Great Quotes By: Benjamin Franklin”, Pondering Principles, http://ponderingprinciples.com/quotes/franklin/.
  28. “Jihad with Sword”, Al Islam, 1902, https://www.alislam.org/jihad/sword.html.
  29. Mirza Ghulam Ahmadas claimed to be the Promised Messiah for the latter days as prophesised by the Holy Prophetsa.He founded the Ahmadiyya Muslim Community – a revivalist movement in Islam that rejects extremism and stands for peace, justice and loyalty to one’s nation. The Ahmadiyya Muslim Community has now spread to more than 206 countries globally and is involved in various charitable and philanthropic pursuits.
  30. Hazrat Mirza Ghulam Ahmadas, Malfoozat, Vol. 8, p. 20.
  31. Press Desk – Ahmadiyya Muslim Jamaat International, “World Head of Ahmadiyya Muslim Jamaat Delivers Concluding Address at Annual Convention in Australia”, Al Islam, https://www.alislam.org/egazette/press-release/world-head-of-ahmadiyya-muslim-jamaat-delivers-concluding-address-at-annual-convention-in-australia/.
  32. Eleanor Roosevelt, “You Learn by Living: Eleven Keys for a More Fulfilling Life,” Good Reads, http://www.goodreads.com/quotes/230160-freedom-makes-a-huge-requirement-of-every-human-being-with.
sdílet na: