Muslimové, kteři věři v Mesiáše,Hazrata Mirzu Ghulama Ahmeda(as)
Šaría
Šaría“ je pojem, který média často povrchně zmiňují, ale jen vzácně vysvětlují. Následující článek, který původně vyšel v deníku The Washington Post, napsali dva učenci Ahmadíjského muslimské společenství – Amjad Mahmood Khan, absolvent Harvard Law School a pomocný profesor na UCLA Law School, a Nasim Rehmatullah, lékař a bývalý místopředseda Ahmadíjského muslimské společenství USA.
Článek v angličtině: https://www.alislam.org/articles/demystifying-shariah/
Šaría je nepochopeným a zneužívaným pojmem. Kritici islámu často používají výrazy jako “plíživá šaría”, aby u obyčejných lidí vzbudili strach. Spor ohledně projektu Park 51 a stále větší pozornost, kterou média věnují islámu, představují příležitost k poučení Američanů o skutečném učení a praktikách islámu v souvislosti s šaríou.
Šaría doslova znamená “cesta k napajedlu” a odkazuje na vymezenou cestu, po níž je všem bohabojným lidem doporučeno jít. Je založena na uznání existence Boha. Šaría považuje za dané, že existuje Bůh. Bůh zjevuje Jeho přání, jak by člověk měl utvářet svůj vlastní osud, a Boží vůle se projevuje ve formě určitých zákonů či zásad. Tyto zákony nebo zásady tvoří šaríu.
Šaría není výlučně záležitostí islámu. Každá víra má svou vlastní formu šaríi. Například ve Spojených státech nám náš právní systém již dovoluje, aby se určité úzké občanskoprávní věci řešily prostřednictvím alternativního řešení sporů. Mezi takové alternativní mechanismy patří beit din neboli rabínské soudy. Američtí židé se na beit din běžně obrací kvůli rozsouzení obchodů s nemovitostmi, rozvodů a obchodních sporů.
V islámu je možné šaríu rozdělit do pěti hlavních větví: ibadah (rituální uctívání), mu’amalat (transakce a smlouvy), adab (chování) (morálka a způsoby), i’tiqadat (přesvědčení) a ‘uqubat (tresty). Islám stanoví určité zákony či zásady, jimiž se všech pět hlavních větví řídí. Ve své podstatě je účelem šaríi rozvíjet a udržovat morální a spravedlivou společnost.
Korán nestanoví žádnou konkrétní formu vlády, jen se má jednat o vládu prospěšnou, založenou na tzv. adlu neboli absolutní spravedlnosti:
” A Alláh přikazuje spravedlnost a konání dobrého ve prospěch druhých i mezi příbuznými; a zakazuje nemravnost a zjevné zlo a nespravedlivé porušení zákona. Varuje vás, abyste si to byli uvědomili.“ (16:91)
Tento verš neobsahuje žádnou zmínku o náboženství. Pluralismus a náboženská tolerance jsou islámské hodnoty. Korán zdůrazňuje:
“V náboženství by nemělo být žádného donucování“ (2:257).
Zakotvit šaríii v zákoně by znamenalo vnutit její praktiky lidem, kteří nesdílí základní přesvědčení, na kterých jsou tyto praktiky založeny. Šaría zmocňuje k přísnému uplatňování absolutní spravedlnosti bez ohledu na rozdíly ve víře, rase či náboženském vyznání nebo na jiné odlišnosti. Pravé islámské učení, které praktikoval Prorok islámu, prosazuje sekulární vládu se stejnými právy a výsadami pro všechny její občany a oddělení náboženství od státu. Prorok islámu například proslul tím, že při řešení sporů mezi židy používal talmudské právo.
Některé islámské země bohužel tento předpoklad absolutní spravedlnosti před uplatněním šaríi nedodržely. Namísto toho šaríu nespravedlivě použily jako nástroj moci a kontroly. Západní státy tyto příklady pečlivě zkoumají a zveličují. Země jako Pákistán a Saudská Arábie spojily náboženský extremismus s politickou mocí, což vedlo k brutální formě vlády, již označují “šaría“.
Extrémisté a jejich duchovní se na šaríu odvolávají, aby ospravedlnili zabíjení nevinných a zranitelných lidí. Opouští zásady vládnutí dle Koránu a dávají přednost diskriminačnímu a hrubě zneužívajícímu uplatňování islámského práva. Na šaríu pohlížejí jako na nástroj dobývání a krveprolití, nikoli spravedlnosti a slušnosti.
Náboženství by nemělo být záležitostí státu. Ahmadíjské muslimské společenství muslimů, kteří věří v Mesiáše, Mírzu Ghuláma Ahmada z Qadianu, má jasnou vizi, že náboženství by nemělo vytvářet zákony v oblasti vztahu člověka k Bohu. Islám nabízí hlavní zásady ve věcech vztahu člověka k člověku. Tyto zásady je možné snadno přenést do sekulárních zákonů na základě spravedlnosti, tolerance a lásky k lidstvu. Právní řád vlasti převažuje nad všemi ostatními zákony. Pravá šaría napomáhá k systému vlády, která je prospěšná, zaručuje univerzální lidská práva a ochranu menšin a poskytuje všem lidem absolutní spravedlnost.
Ahmadíjské muslimské společenství, nejstarší muslimská organizace v Severní Americe, trvale obhajuje zásady zákazu donucování, absolutní spravedlnosti a oddělení náboženství od státu. Jeho motto zní: “Láska pro každého, nenávist pro nikoho”. Pro Ahmadíjské muslimské společenství nikdy nemůže existovat rozpor mezi tím být oddaným muslimem a být loajálním občanem dbalým zákonů.
Detailní diskuse třech misionářů Ahmadíjského muslimské společenství o právu šaría: “Právo šaría: Jsou USA připraveny?”
Krátké video: “Právo šaría – německý pohled”
